Báječně jste to napsala...úplně se vidím, jak se na té podlaze bortím s vámi, jen bych si nejspíš, jak jsem nešikovná, ještě "cestou" něco shodila na hlavu a tím přišla i o poslední zbytky soudnosti. :-).

Jinak mám i velmi pragmatického manžela - po operaci zákalu ve svém jediném rozumně vidícím oku mu bylo blbé mi volat, že je vypuštěn do světa dřiv (courala jsem po vánočních trzích, protože měl mít samozřejmě doprovod) a tak tam za mnou přijel trolejbusem. Je pravda, že vlasy neřeší. Jednak je mu to celoživotně jedno a jednak...dneska už jich má dost tak akorát na novorozeneckou hlavičku.

Krásné.

To partner si ve spěchu o kovovou nohu stolku vykloubil do pravého úhlu prsteníček na noze. No řev byl slyšet až do desátého patra. Statečně vrátil prst do správné polohy již bez řevu a dokončil oblékání a cestu na zaplacený víkend v Č. Krumlově. Po zutí na hotelu nemohl udělat ani pět kroků do koupelny... Ráno to trochu šlo ale pouze v botech. Promodrání se stěhovalo kolem celého nártu. Další týden se letělo na také neodvolatelné Kanáry a hned po nich nástup do nové práce.

Po dalších čtrnácti dnech mírného pajdání z neustávající bolesti konečně přišlo na doktora.

Ortel? Zlomenina a provedená fixace sestrou tak "šikovně", že dokázal ujít jen za roh ordinace kde si to předělal aby se dobelhal domů.

Za další měsíc bolest přešla a v nové spokojené práci je již čtvrtý rok.

Skvěle napsáno. A dovolil bych si poprosit-ženy, zůstaňte takové jaké jste. Takové vás my muzký budeme milovat

Jo, to by se vám, lenoši, líbilo.